Píše se říjen 2018 a já přemýšlím, co s běháním v dalším roce. S Tomem ze střední školy jsme v kontaktu, občas si napíšeme, občas si jdeme zaběhat a hlavně jsme oba součástí RunBo Teamu. V tuto dobu mi navrhl nový mezník – maratón. To je pro běžce velký milník, člověk na něj už musí mít něco natrénováno. Mám trochu obavy, ale termín je ještě daleko. Tom se rozplývá nad maratonem v Curychu, na který již je přihlášen. Je rychlý, rovinatý, ne až tak obsazený. Po krátkém přemýšlení se také přihlašuji. No raketa za startovné je tedy velká, ale co, je to i trochu památka a snad to bude stát za to a taky v ceně je i finisherské značkové triko. Andrea s Honzou se přihlašují na City Run, což bude závod na 10 km v centru. Nás po absolvování této distance pak čeká 15 km běhu podél Curyšského jezera, a po obrátce cesta zpět přes centrum metropole.
Jako cíl jsem si řekl, že bych zkusil běžet na 3 hodiny, což by bylo tempo okolo 4:15 min/km. Byl zde i vodič, tak se to nabízelo. Ovšem po absolvování zimní přípravy a prvních rychlejších desítek či ½ maratonu v Praze jsem čas přehodnotil a posunul na 3:10. I tak krásný čas.
Do Curychu vyjíždíme v pátek ráno, trasa rychle uběhla a odpoledne jsme na místě. Tomáš si zabookoval letadlo a přilítá po 3 hodinách po nás. Jdeme si vyzvednout do centra startovní čísla a večer už spát. Na sobotu jsme si domluvili výlet do místní Zoo. Opravdu krásná a parádní. Zvířata mají velké výběhy, člověk si na ně skoro mohl i šáhnout. Pokud Curych jednou navštívíte, doporučujeme určitě zavítat i sem.
Sobota tak rychle utekla, nachodili nějaký ty kilometry, dokonce víc, než bylo v plánu (no i když se to nemá 😊) a pak už jsme se domluvili, kde se ráno potkáme. Vzdušnou čarou jsme to měli cca 2 km na start, proto se pomocí startovního čísla přesouváme místní tramvají do centra a na start. Počasí skoro „ideální“, prší a to chvilkama dost, 5 stupňů a cca 4 tisíce lidí u startu. Jdeme dát cca 800 metrů do úschovny věci, ty byly v takových pošťáckých vozech a pak se vracíme s Tomášem na start běhu. Andrea s Honzou startují z jiné části koridoru, ale ve stejný čas. U tohoto způsobu rozřazení byl trochu zmatek (letos byl testován poprvé), ale my jsme se vecpali asi 20 metrů od startovní čáry úplně dopředu. Andrea s Honzou se trochu zdrželi u ukládání věcí, proto už nestíhají vystát fontu na záchod a tak v pláštěnce, co vyžebrali cestou, se prodírají křovím a hledají skryté místo. Pak utíkají asi ještě kilometr do startovního koridoru, napojují se na jeho konec, kde se chvilku proplétají trochu dopředu a cestou sundávají pláštěnky a zrovna se startuje, bylo to jen tak tak. I když přes startovní čáru se dostali asi za 8 minut.
Ostrý start v 8:30 a my vepředu se rozbíháme. Prvních 10 km je okruh v centru Curychu a běží se dobře a rychle to ubíhá. Čas necelých 42 minut. Vodiče na 3 hodiny mám stále nadohled a s ním běží dalších 30 lidí. Opouští se město a běží podél jezera. Už neprší, ale je stále chladno. Občerstvení je každých 5 km, na 17 km pak zdarma energetické gely od sponzora závodu. Věděl jsem to, tak jsem si sebou vůbec nic nebral. Beru si jeden a dávám kolem 19 km těsně před občerstvovačkou. Na ½ maratonu je měřená brána a tou probíhám v 1:29:25. Teď už běžím sám. V rámci maratónu je i štafeta, takže mě občas předběhne nový kůň. Po 25 km je otočka u kostela, která má přibližně 300 metrů a kde není vidět běžce proti sobě. Tam jsme se s Tomášem někde míjeli. Běžel před vodičem na 3 hodiny. Na trase zpět jsem si vybavoval místa, na které jsem koukal cestou tam. Od 25 km přišla menší krize.
Vysvitlo slunce a teplota trochu vylezla. Nohy a hlavně stehna po tom chladném začátku trochu ztuhly a těšil jsem se na občerstvovačku na 34 km s gelem a colou. Cola opravdu pomohla a já se snažil do cíle už udržet tempo do 4:35 min/km. Musím říci, že se mi do 30 km běželo opravdu dobře a až posledních 12 km jsem s tempem spadnul. To se ale dalo čekat. 3 km před cílem se vracím do centra města, spustila se krásná přeháňka, ale to už počítám každý metr do konce. Do cíle vbíhám v čase 3:05:09, v průměrném tempu 4:23. Garmin naměřil 42.72 km.
Tomáš si vytyčil cíl pod 3 hodiny což se mu podařilo a doběhl v krásném čase 2:58:11. City Run pak Honza junior zdolal v čase 1:03:05 a Andrea 1:12:56. Na to že oba vůbec neběhali přes zimu, to šlo 😊. Po závodě s medailí jsme se pomalu přesunuli do penzionu na sprchu jídlo a spánek.
Když nám otrnulo, Honza zjišťuje, že má kousek k dalšímu cíli – Garmin odznáčku za 50 tisíc kroků. A stejně potřebuje rozhýbat nohy a tak neleníme a míříme zpět do centra na kafe a jídlo a cestou už plánujeme, kam se podívat příště. V tu chvíli Tomáš mířící na letiště prožívá drama, protože se mu podařilo sednout na vlak, který místo na letiště míří přesně na druhou stranu do Bernu, takže místo na letiště míří desítky kilometrů mimo trasu. Naštěstí jeho modlitby jsou snad zázrakem vyslyšeny a jeho let má slušné zpoždění, takže nakonec letadlo z Curychu odlétá i s ním na palubě. My naštěstí jsme autem a tak cestou zpět zvládáme ještě pěkné výlety do Kostnice a Řezna. Byl to náš první zahraniční závod v jedné z nejdražších destinací v Evropě, ale určitě to stálo za to. Takže díky Tome za inspiraci. 😉
