Ještědský půlmaraton

Čtrnáct dní před domácím půlmaratonem se postupně rozhoduji, jakou trasu poběžím, zda 11 km či 21 km. Jelikož další člen týmu Vláďa běží kratší 11 km a pak vidím další ryhlé chrty, rozhoduji a beru delší trať.

V den závodu klasická snídaně – nějaké ty vločky s banánem, dostatek tekutin a hodinu před si dávám od Enervitu gel. Jeden si i beru na cestu. Před závodem potkávám po delší době pár známých a moc se nerozběhávám, jen lehce. Přeci jen, moc nemám naběháno letos, tak ať si další metry zbytečně nepřidávám 🙂 .

V 10 hodin se startuje dlouhá trasa, která nakonec změřila 19,8 km s převýšením 500 metrů a nejvyšším bodem na Výpřeži. Od startu se běželo pomalu nahoru cca 3 km, pak následovala pěkná rovinka dlouhá 1,5 km, kde byla otočka kratší 11 km trati a první občerstvení. Po 4,5 km byl trochu odpočinek v podobě seběhu dolů a delší rovinky podél Kryštovova Údolí. Zde následovala nejobtížnější část tohoto běhu, stoupání dlouhé 6 km s převýšením 260 metrů. V půlce kopce si dávám gel a nohy se najednou rozběhly, stal se zázrak 🙂 . Na 13 km na nás čeká druhá občerstvovačka, vypláchnu pusu od sladkého a hned je líp. Nahoru vybíhám docela v pohodě a následuje už jen sešup dolů s jedním malým kopečkem. Zde to znám, často běhával či jezdil na kole, tak jsem přesně už věděl, kde jsem. Nohy pouštím ať si běží a od 15 km mám do cíle průměrné tempo 4:06 na kilometr.
Do cíle dobíhám na osmém místě v kategorii v čase 1:38:46 což je dost nad plán, který byl okolo 1:50.

Před během jsme se domluvili s Vláďou Kolářem (3. místo v kategorii 11 km) a Pavlem Štrynclem (1. místo v kategorii 11 km) že dáme RunBo Tým a já jim to trochu pokazil. Tak jsme skončili celkově třetí. Sorry 🙂 .

Na závěr opět super občerstvení v podobě velkých koláčů, polívky dostatek a pití, takže počítám za rok naviděnou a je jen škoda, že trasa není opravdu ½ maratonem, ale trochu kratší.