CITY CROSS RUN ČESKÁ LÍPA
Závod, který byl dlouho dopředu plánovaný. Tedy naplánovaly mi ho naše členky z českolipska. Od začátku jsem se trochu 7km trati bránila, protože doteď jsem běhala v závodě pouze max. 5 km. V poslední den on-line registrací mi Lucinka oznamuje, že obdržela antibiotika a nemůže běžet. Moje odvaha se blíží k bodu mrazu. Nakonec se v pátek rozhodnu, že v sobotu poběžím a zaregistruji se na místě.
V sobotu ráno vyprovázím Honzíka na jeho závod v Radio-orientačním běhu a sama vyrážím směr Česká Lípa. Cesta je v pohodě a za melodie Rybiček 48 vjíždím do cílového města. Najednou mi přichází zpráva od Jan Johniee, čtu si jí na červené na křižovatce… „Nemáš tady těch bot nějak moc? Doufám, že alespoň jedny máš sebou 🙂 .“ Ale už je tu zelená…můj mozek svádí vnitřní boj, vzala jsem si je sebou ráno do auta nebo jsem nesla věci synovi? Už jsem na místě, parkuji na prvním volném místě, vybíhám z auta… a se slovy „prosím, prosím, prosím…“ Otevírám kufr… a boty nikde. Jen náhradní lodičky a na nohách také jen lodičky, lépe se mi totiž řídí v podpadcích. Přichází panika, ale přeci nevzdám závod, když už jsem se přemluvila a přijela jsem až z Liberce. Jdeme tedy na registraci a pro číslo a ihned poté míříme do nejbližšího Sportissima. Jako naschvál jsem si koupila ten samý týden v pondělí nové boty. No, a protože bot není nikdy dost, vybírám si krásné růžové pěnové Nike tenisky, které se mnou budou v zimě trávit čas v tělocvičnách.
Pak se pomalu suneme na náměstí, odkud startujeme. Uděláme příslušné fotky a už se těšíme. Po velmi malé rozcvičce se stavíme do startovacího koridoru (startujeme krátce po startu běhu na 16km). A už je tu startovní euforie … prásk a běžíme. Trasa se ihned stáčí, probíháme přes schody, přes park zámku dál a dál. Trasa je opravdu moc pěkná. Člověk je ve městě a přitom i na této krátké trati si připadá jako v přírodě. Cca po 5 km se začínáme stáčet zpět a krátce pro tradičním proběhnutí autobusem, nás čeká delší kopec. Ten se zdá nekonečný, ale už je tu vrchol, otevírá se výhled do parku a začíná seběh dolů. Poslední stovky metrů to už moc nejde, nohy bolí a protestují, ale už i já se blížím k cílové čáře, dostávám medaili na krk a snažím se popadnout dech. Wau … dokázala jsem to, první závod delší než moje tradiční pětka. Dojmy ze závodu jsou dobré, trať se mi opravdu líbila, určitě se sem chci příští rok podívat a zlepšit si svůj čas. Doufám, že nás z týmu pojede mnohem víc. V cíli potkávám Petru a Janine, které jsem nechala běžet někde na 2 km a zvolnila na vlastní tempo. Děláme cílové medailové fotky, vyzvedáváme finisherské tričko a dárek v podobě šátku – tubusu. Pak ještě využíváme poukázky na jídlo ze startovního balíčku. Já si dávám vodu + kuřecí steak na grilu se zeleninou. Ano a to vše za startovné na místě ve výši 380 kč (v předprodeji je samozřejmě ještě podstatně levnější). Po chvíli na nás začíná padat únava a tak jedem za naší nemocnou Lucinkou, předat týmové tričko a udělat pár fotek a hlavně pokecat … to už je ale jiná historka. 🙂
Výsledky:
7 km – celkový počat účastníků: 145
| Pořadí celkem | jméno | Čistý čas |
| 93. (v kat. 20) | Petra Chňapková | 45:55 |
| 136. (v kat. 33) | Andrea Šléglová | 50:44 |
Další fotografie naleznete zde : https://www.zonerama.com/RunBo/Album/3774163