Běh kolem Panské skály
Míra se dnes za RunBo Team zúčastnil běhu kolem Panské skály, známé jako Varhany – a tady je jeho reportáž.
Od úsměvu před závodem až k Victory křečáku v cíli aneb jak jsem si (ne)užil dnešní závod – bude to delší reportáž, možná stačily vypovídající fotky, tak čtěte, kdo chcete. Na 4 dny jsem – jak se říká slaměnej vdovec – tak volím příjemné s užitečným tím, že dnešní sváteční den s dětmi si užiju v kombinaci výletu pro ně a se závodem pro mě. Ráno jsme vyprovodili maminku na cestu na letiště a vyrazili jsme směr Prácheň – Kamenický Šenov, kde se konal již 11. ročník běhu kolem Panské skály, neboli Varhan (určitě znáte např. z Pyšné princezny). Dětské kategorie už jsme nestihli – což mým dětem zas tak nevadilo, ale do dospělé byl ještě hodinu čas (start ve 12:00), tak jsem nasával atmosféru pro mě zatím neznámého závodu – ten pořádá místní biatlonový klub a jde tedy o takový ten závod, kde se takřka všichni znají, napečou si vzájemně různé pochutiny, které se pak za symbolickou cenu prodávají v místě startu/cíle a je to celé takové rodinné na pohodu. Start je přímo na parkovišti kousek pod Panskou skálou, jehož část tak byla závodu vyhrazena. Super bylo, že pro závodníky bylo vytvořeno parkoviště zdarma na louce za Panskou skálou, takže náklad na závod byl pouhých 50 Kč za startovné – milé.
Závod měl několik dětských a juniorských kategorií a dle všeho s celkem hojnou účastí, pro dospělé pak byla připravena 3km (ženy) a 6km (muži) trať – ta sestávala z 1km okruhu v bezprostřední blízkosti kolem Varhan = kolik km, tolik koleček. Dospělých bych řekl, bylo tak 60, 70. Takže nyní ke mně a jak jsem se se závodem popasoval? Asi takhle – v září naběháno necelých 30km (v srpnu předtím taky) a celý minulý týden mě dusila fakt hustěkrutopřísná střevní viróza doslova horem dolem, takže nenatrenováno nic a ještě tělo vysáté jak seschlá houba. Možná proto nebo přesto jsem vyrazil do závodu s těmi všemi chrty jak nadrženej ohař, držel se jich v prvním kole až tak, že jsem 1km dal za pro mě neuvěřitelných 4:44 …a teď to přišlo – od startu je k Varhanům takový v podstatě pidi kopec asi 300m – a já v něm zůstal hned po prvním kole viset tak, že z běhu se stal pochod a na vrcholu toho vrcholku jsem se chtěl hned ukrýt do prvního křoví a už z něj nevylízt – zde sehráli svoji první (a pak už opakující) roli moji nejbližší – děti připravené s foťákem – tak se překonám (přeci před nimi nevrhnu, že jo) a pomalu se zase rozbíhám a doběhnu druhé kolo – už za 6:34 – aby se opět opakovala situace v tom óbr kopci …takhle v tempu přes 6 min a s vrhacími stavy to pokračovalo kolo za kolem a vždy mě do cíle popohnali dvojčata, vyskytující se vždy tak nějak různě jinde v každém kole, čímž mě nedali šanci to vzdát a já s křečákem a prsty do V dobíhám do cíle – kolikatéj nevím a je mi to jedno – ale tuším, že za mnou ještě někdo dobíhal . Jo a máme skvělý slogan vzadu na triku – vtipná situace v kopečku ve 3.kole – jak si ho tak vyšlapuju, probíhá kolem mě drobný určitě šedesátník a křikne povzbudivě – čtu ti na zádech „Když to nejde, tak to běží“ – tak poď …a mizí. Vzmůžu se akorát tak na – „a co asi dělám, dyť jdu “. Dle fotek jsme běželi v krásném prostředí podzimně zbarvených Lužických hvozdů – myslím, že si to příští rok přijedu zvopáknout – určitě v lepší kondici, protože – Když to nejde,tak to běží .
Výsledky:
6 km
| Pořadí v kategorii | jméno | Čistý čas |
| 11. | Miroslav Habel | 31:58 |
Další fotografie naleznete zde: https://www.zonerama.com/RunBo/Album/3780662